Home V anglické rodině Po 3 měsících v anglické rodině / Baví mě drobnosti, zbytečnosti
Po 3 měsících v anglické rodině / Baví mě drobnosti, zbytečnosti Tisk
Pátek, 11 Červenec 2008 20:27
Rád bych navázal na předchozí článek, v kterém jsem lehce zrekapituloval poslední 3 měsíce. Kromě rekapitulací mě baví zamýšlet se nad drobnostmi, třeba až zbytečnostmi. Proto bych chtěl teď zmínit několik takových nedůležitých postřehů, s kterými jsem se setkal nebo setkávám v Anglii.

Mám RÁD / co mě BAVÍ
  • Ujídání ančoviček: Při přípravě pizzy většinou ujídám ančovičky. Nejen, že mi moc chutnají, ale je i zajímavé to napětí, že mě někdo při tom přistihne. ;-)
  • Obědy: Už jsem psal, že polední jídlo jím v naprosté většině sám a jen něco studeného  – většinou zeleninový salát, chleba a „něco k němu“. Baví mě vyndat si téměř celý obsah ledničky na stůl (a že většinou je velký výběr, sám si to totiž kupuji ;-) ) a ochutnávat a vybírat si...
  • Pitný režim: Jedna z mála věcí, které tu děti učím, je dodržování pitného režimu. Když přijdou ze školy, tak jim kontroluji jejich lahve, jestli jsou vypité – pokud ano, tak je samozřejmě hezky pochválím (v opačné případě jim znovu trpělivě vysvětlím, jak je pití důležité). Musím říct, že se dost zlepšily a nyní pijí více.
  • Jamesovo judo: Judo je pro mě dobrý čas. Přivezu Jamese ke škole, a pak mám hodinu jen pro sebe. Navíc nemám přístup k internetu, tak nemůžu plýtvat čas surfováním. Místo toho si otevřu notebook a buď si čtu stažené kurzy AJ, nebo (to dělám častěji) píšu něco na počítači – emaily, články, cokoliv.
  • Jamesovo judo II: Mám zvyk, že jakmile Jamesovi začne hodina juda, tak zmizím a jdu si koupit lehkou kolu a brambůrky. Já se podobným „hříšným“ jídlem moc nestravuji, ale během juda to je výjimka - vždy si tam na brambůrkách a kole děsně pochutnám.
  • Louisino ochutnávání: Velmi často, když něco v kuchyni připravuji, tak Louise mi tajně bere trošku čehokoliv (já dělám, že jí nevidím). Takže ona třeba sní syrovou špagetu, špetku mouky, kvasnic, nabere si na prst trošku kečupu, prostě cokoliv.
  • Louisina čeština: Rodina tu přede mnou měla už 5 Čechů, takže Louise umí asi 15 různých českých fráziček (James učení češtiny ignoruje). Pár nových slovíček už jsem jí naučil také. Je děsná zábava, když Louise začne mluvit česky – především její intonace je naprosto příšerná a ona to ještě schválně vždy přehání. :-)

  • Pozn.: Ačkoliv se podobné věci běžně neříkají, tak vám to tu napíšu. Poslední dobou si uvědomuji, že mám nyní Louise radši, než Jamese (to se může ale klidně zase někdy změnit). Nejsem rodič, tak si toto můžu dovolit – až budu rodič, tak budu mít samozřejmě obě děti rád stejně. ;-) S Louise se dají hrát různé hry (James by stále jen seděl u počítače nebo u Nintenda) a hlavně, je mnohem srdečnější a přátelštější.
  • Pozn. II: Vzpomínám si, jak mi Mabel vyprávěla o Louise a její srdečnosti. Třeba když má někdo z rodičů narozeniny, tak pro něj Louise o víkend před narozeninami připraví snídani a přinese jí na tácu až do postele. Jenže Louise se na to tak těší, že nemůže dospat a podobné snídaně proto donáší do postele kolem 5h ráno. :)) Mabel si přitom o víkend moc ráda pospí třeba do 9h. :)
  • Žehlení: Vím, že pracovat musím. Pokud bych měl vybrat mou nejoblíbenější domácí práci, tak je to asi trochu překvapivě žehlení. Člověk je na jednom místě a může v klidu něco poslouchat (hudbu, kurz angličtiny) nebo skypovat.

  • On-line v McDonaldu: V anglii je ve většině (cca 95%) McDonaldů zdarma neomezené připojení k internetu přes Wi-Fi. Občas si jen tak sednu, dám si zmrzlinu nebo lehkou kolu, zapnu notebook a v klidu si surfuji. Musím říct, že si přitom docela odpočinu. :)
  • Batoh: Nevím proč, ale poslední 3 roky jsem téměř nepoužíval batoh (mimo víkendových výletů), stále jsem nosil notebookovou tašku přes rameno. V Anglii jsem si na Amazonu koupil notebookový batoh a jsem maximálně spokojený. Nejen, že je praktičtější na každodenní používání, ale taky se s ním cítím mladší. :)

NEmám RÁD / NEBAVÍ mě

  • Výměna povlečení: Když měním povlečení na postelích, tak pod polštářem Mabel a Jamese jsou modlitební řetízky (nebo tak nějak by se tomu mohlo říkat). Nevím proč, ale já se „této věci“ nerad dotýkám. Přijde mi, že mi to nepřísluší. Ale proč, to nevím?
  • Svlečené kalhoty: Dělají to ale asi všechny děti - svlékají si oblečení ve stylu „tři v jednom“. Takže jsou ve špinavém prádle kalhoty, jejichž součástí je spodní prádlo a taky ponožky. Praktické by to bylo, kdyby si náhodou děti potřebovaly totéž oblečení obléknout znova - stačí natáhnout kalhoty a mají na sobě najednou i spodní prádlo a ponožky.

A to je pro dnešek vše. :)

Doporučuji články:

Líbilo se? Hlasuj pro článek! :)
poslat na vybrali.sme.sk