Rád bych navázal na to, co jsem zmínil v jednom z předchozích článků a taky někde v komentářích. Pokusil bych se zase trochu více popsat, jaké to je vracet se po 8-mi měsících v Anglii zpátky do ČR.

Až teprve teď rozumím historkám o lidech, kteří plánovali pobyt v Anglii na pár měsíců nebo rok a nakonec z toho je několik let - navíc stále bez 100% důvěryhodného data trvalého návratu. Většina mých kamarádů, které tu v Anglii mám, patří do této kategorie. Tito "nerozhodnutí Češi v Anglii" mají ve své hlavě nějaké orientační datum pro návrat do ČR, ale těmto datům stejně nikdo nevěří, ty se jen tak říkají.

Před odjezdem do Anglie mě trochu rozčilovalo, když mi někteří známí říkali - abys tam v té Anglii nezůstal mnohem déle, nebo třeba napořád. Částečně měli pravdu, měl jsem tu být 6 měsíců a o 2 měsíce jsem si pobyt prodloužil. Já měl ale vždy jasno, že chci žít v ČR a třeba i své děti vychovávat v ČR. To vše platí. Navíc mám silnou vazbu na své blízké, na které se už teď moc těším.

Přesto to není úplně jednoduché. Opět najednou vše opustit a zase začínat vše budovat znova, v podstatě "od začátku". ČR je sice třeba milá a hezká rodná vlast, ale zároveň stát, kde spousta "věcí" vůbec nefunguje, a kde většina lidí je (alespoň pro mě) s horšími charakterovými vlastnostmi, ve srovnání se "západními státy". Fotbalovou terminologií Anglie nás v tomto směru poráží nikoliv o gól nebo dva, ale tak o 5 gólů a to už je rozdíl "jedné nebo dvou fotbalových tříd".

Ani nevím, proč toto píšu. Nějak jsem chtěl asi naznačit, že blízkým, kamarádům se možná jen "někdo vrátí z ciziny" a bude konečně zase doma. Ale mně se změní všechno, od každodenního totálního stereotypu, na který jsem si po 8-mi měsících dost zvykl, až třeba po značku toaletního papíru.

Ještě jednou: Domů se moc těším!