Obsah tohoto článku je jasný - popis mých posledních hodin v Anglii. Po 8-mi měsících končí můj anglický život a už je ze mě zase kluk z Čech. Nebudu zatím bilancovat, třeba se k tomu dostanu někdy později. Už teď ale můžu napsat, že to byly moc zajímavé měsíce, dost mě bavily a taky hodně ovlivnily.

Posledních několik měsíců jsem se hodně sblížil s několika kamarády - Soňa a Káča (obě ČR, teda Morava ;) ), Somia (Fr.) a Anne (Něm.). V některých mých článcích jsem je zmiňoval, byli jsme na spoustě výletů a strávili fajn čas. Je smutné si představit, že holky třeba už nikdy neuvidím.

V sobotu jsme zašli na rozlučkový pozdní oběd. Bylo to příjemné posezení, hezky jsme si popovídali a i se pěkně najedli - předkrmy, dobré jídlo, horké čokolády, zákusky (dortíky). Nakonec jsme si předali nějaké dárky a řekli poslední "good-bye".

V neděli jsem měl slavnostní večeři s rodinou. Nebyla to tak úplně hostina na mojí počest. Rodinka o pár dní později letí na tří-týdenní dovolenou mimo Anglii, tak přijela i Mabel sestra a dělali jsme něco jako před-vánoční hostinu a to pořádnou:

• předkrm: pasta z čerstvého humra se namazala na maso z uzeného lososa a do toho se zabalily čerstvé krevety
• hlavní jídlo: obrovská flákota hovězího (mohl jsem si vybrat, jestli chci správně propečené maso, nebo trochu krvavé), asi 5 druhů zeleniny, pečené brambory
• dezert: název nevím, ale šlo o nějaký typický Skotský dezert - mísa čerstvých malin zamíchaná s mísou smetanového krému a na vrch vše posypané medovou buchtou
• po jídle: sýrová siesta - asi 7 druhů sýra, který jsme si různě mazali na zakoupené crackery

Průběžně jsme popíjeli vínko a nakonec se i pěkně opili. Mabel alkohol nějak nepije, a tak Tony je o to radši, když je nějaká příležitost se napít. Takže stále dolíval a dolíval vínko a nakonec ani nevím, kolik padlo flašek. Bylo to ale takové příjemné.

Na konci dne jsme si předali nějaké dárky. Já dal například Mabel a Tonymu průvodce Prahou včetně malého slovníku češtiny pro Angličany. Od rodiny jsem dostal menší dárkové keramické hodinky s logem Cambridge, přáníčko a pěkně mi poděkovali za mou práci. Děti byly trochu smutné, ale to je prostě život.

(BTW. Zabalit opět celý svůj život, všechny mé věci, do těch několika málo zavazadel a vejít se do přísných váhových limitů, to byl opravdu nadlidský výkon. Nechápu, jak jsem to nakonec dokázal.)

Je to celé trochu sentimentální období. Nemám rád podobná loučení. Na druhou stranu už jsem opravdu potřeboval do ČR. Už si zase potřebuji připadat důležitý, chci zase dělat něco zajímavého, využívat všech svých schopností a být s mou rodinou a kamarády.