V hospůdce vládla moc příjemná nálada a při pojídání brambůrků a popíjení vínka jsme celý večer proklábosili (samozřejmě jen anglicky - výhodou byla vzájemná národnostní podpora - Mexičani i my Češi jsme si občas mohli navzájem poradit, když některé slovíčko chybělo) - např. jsem se dozvěděl, že oba Mexičani se začali učit jezdit na kole až teprve po příjezdu do Anglie, takže nedávno (to bylo pro mě velké překvapení, těžko se mi představovalo, že dospělý člověk neumí jezdit na kole). Byl to fajn večer, jeden z nejlepších, co jsem v Cambridge zažil.

V neděli jsem trošku litoval, že jsem míchal pivo a víno - trochu mě bolela hlavička. Nikam se mi proto dopoledne nechtělo. Měl jsme alespoň příležitost zažít nedělní oběd, který byl tentokrát trochu slavnostní - Mabel pozvala svou kamarádku, také zubařku. Podávala se kachna (tu já velmi rád) a kuře a samozřejmě bohatá příloha. Mimochodem, kvůli příchodu návštěvy neprobíhalo žádné velké uklízení nebo podobné „kamuflování“, jak jsme někdy z ČR zvyklí.

Odpoledne jsem jel ještě na pár hodin přičichnout k festivalové náladě. Při povalování na trávě jsem se seznámil se 3-mi mladými angličany. Občas mluvili hodně rychle (já jsem zvyklý mluvit většinou s mladými cizinci, jakým jsem tady třeba já) a bylo jim trochu složitější rozumět, ale byli milí. Do mého "dočasného domova" se mi vůbec nechtělo, uvědomoval jsem si, že zítra bude zase pondělí a to znamená práce. Já vím, pracovat se musí.