Tento týden jsem začal nový kurz angličtiny. Chtěl jsem nějakou změnu, poznat trochu jiné studium angličtiny, než naposledy, ale na druhou stranu jsem byl s předchozí školou spokojený. Většina mých bývalých spolužáků se rozhodla nepokračovat v dalším kurzu AJ (buď se vraceli do svých domovských států, nebo jim 1 kurz stačil). Navíc můj předchozí učitel říkal, že odjíždí na delší dobu cestovat do Jižní Ameriky - tak bylo jasné, že příští kurz na mé škole by byl beztak kompletně s jinými lidmi, takže kompletně jiný. S tím jsem se spokojil - nakonec bylo ale vše ještě více jiné, než jsem čekal.

První hodina kurzu proběhla jako obvykle. Čekal na nás rozřazovací test - písemná i ústní část. Některé gramatické otázky byly nad moje síly, ale celkově jsem byl s odvedeným výkonem spokojený.

Po absolvování testů následovalo neskutečně dlouhé čekání na výsledky - asi 40 minut jsem seděl s dalšími mladými lidmi a čekal. Všichni po sobě tak různě pokukovali, ale nikdo nenarušil tu nudu a nezačal něco vyprávět. Já z nudy přečetl celé dvě A4 miniaturního písma smluvních podmínek kurzu, které byly součástí přihlášky - utvrdily mě v tom, že ať se děje, co se děje, peníze za kurz nám v žádném případě nevrátí. Vrcholem té nudy bylo, že po dočtení smluvních podmínek mě poprosil vedle sedící velmi znuděný Španěl, jestli si může ty podmínky přečíst taky. ;)

Už v tak raném stádiu kurzu - ještě před začátkem první opravdové hodiny - se vyprofilovala jedna šprtka (pozn.: oni se ti šprti prostě poznají) - která „pro jistotu“ nejprve nevrátila učiteli zadání testu a „velmi nenápadně“ ho strčila do svého batohu, ale po odchodu učitele to beztak nevydržela a začala otázky z „tajně ukradeného zadání testu“ konzultovat se svou spolusedící.

Vedle mě seděli tři (od pohledu jasné) Italky, které začaly společně číst jeden časopis o módě - jak jinak, že? ;) Dalších několik lidí si neustále prohlíželo třídu - myslím, že od té doby znají přesně počat všech poliček, učebnic, skříněk, atd. No a já jsem nakonec vytáhl sešit a sepsal tyto mé postřehy.

Po dlouhém čekání dorazil učitel s výsledky testů, které mě vcelku potěšily. Ve škole je celkem 6 skupin, podle různých úrovní angličtiny, a mě přiřadili do druhé nejlepší. To není špatné.

Teď k těm změnám oproti minulému kurzu, který jsem popisoval tady a tady. Byly vyslyšeny mé připomínky (které jsem psal jen zde na webu ;) ), že je nás moc Čechu ve škole. Nyní proto došlo na druhý extrém a já nemám ve své skupině žádného Čecha a velmi pravděpodobně žádný jiný Čech (nebo Slovák) není ani v ostatních skupinách (leda, že by měl typicky nečeské jméno a příjmení).

Překvapivě nemám ve své skupině nikoho z Jižní Ameriky - minule byla skoro polovina lidí z Jižní Ameriky. Nyní budu trávit dva měsíce s 3-mi Španělkami, 2-mi Italkami a 1 Polkou - ano, počítáte správně, jsem tam jediný kluk. ;) Ale au-pair kluk se za kluka snad ani nepočítá - btw. víte jistě, jaká je má sexuální orientace? :-D

Po těch několika hodinách kurzu je mi jasné, že průměrná úroveň znalostí angličtiny je v této skupině rozhodně vyšší, než v mé předchozí skupině. Většina současných spolužáků se aktivně zajímá o zkoušku FCE (First Certificate in English), která rozhodně nepatří k jednoduchým zkouškám:

• skládá se ze čtení (30 otázek), psaní, používání angličtiny (42 otázek za 45 minut), poslechu, mluvení (jak v páru s jiným - náhodně vybraným studentem – tak i rozhovor se zkoušejícím)
• celkem zkouška trvá cca 3 hodiny - to je opravdu hodně času a dost to člověka vyčerpá
• výsledky se vyhodnocují centrálně, takže si zkoušku nemůžete složit kdekoliv a s kýmkoliv
  

Na začátku každého kurzu probíhá představování studentů - co jsme dělali v naší rodné zemi, co děláme teď, proč jsme odjeli do Anglie, atd. Napadlo mě, že Anglie je jedna ze zemí, kde číšnici, umývači oken, prodavači a podobně zaměstnaní, mají možná nejvyšší průměrné vzdělání. Velká část mých spolužáků má také absolvovanou vysokou školu, ale v Anglii si zatím na kvalifikovanější práci netroufají.

Ještě k učiteli, který nás bude většinou na hodinách „doprovázet“. Je to taková vtipná postava - starší chlápek (řekl bych kolem 60-ti let), malé postavy, prošedivělých vlasů, často svůj projev prožívá - mění tempo hlasu, křičí, dělá důležité pauzy, doprovází proslov pomůckami, které mu zrovna přijdou pod ruku (sešity, dveře, tužky, sešity, atd.) - těmi pak důležitě mává před hlavou. Hodně vtipkuje, ovšem někdy jeho humor není snadné pochopit. Působí mile, ale myslím si, že bude patřit mezi ty přísnější učitele. Asi teď budu muset více "dřít" - a to je jen dobře.