Byl jsem o víkend opět v Londýně, pohyboval jsem se kolem stanic metra „Aldgate East“ a „Shadwell“ a velmi mě zarazilo, kolik zde bylo muslimů a vůbec lidí z dálného východu. Bylo to zvláštní, vůbec jsem si nepřipadal, že jsem v Evropě. Především mě v té části Londýna překvapilo, kolik tam bylo zahalených žen - muslimek. Nebo spíš, kolik jich zde bylo nezahalených - takové tu totiž široko daleko téměř nebyly.

Osobně nemám vůbec rád, jak chodí muslimky zahalené. Říkám si, že jsem vyrostl v naprosto jiné kultuře, tak to třeba nechápu a ony ty ženy jsou spokojené, ale moc tomu nevěřím. Zvláště, když jsem viděl mladé holky, které jsem mohl rozlišit od těch starších muslimek jen podle očí, postavy a bot (některé měly hezké, mladistvé boty), tak mi jich bylo líto. Přiznám se, že mám z muslimů trochu strach.

Média nás hodně "krmí" různými aférami ohledně terorismu, místo toho, aby se nám snažili jejich kulturu vysvětlit. To je totiž pravděpodobný důvod, proč se muslimů tak trochu bojím - prostě jim nerozumím. Nevím, co je pro ně (ne)slušné a co se (ne)smí. Bál jsem se v té čtvrti na někoho jen podívat, speciálně na ženy, abych se náhodou nedostal do problémů.

Dále jsem přemýšlel nad těmito otázkami. Pokud víte odpověď, nebo máte nějakou teorii, tak budu moc rád, když jí napíšete do komentářů pod článkem (moc děkuji).

• Proč některé muslimky nosí zahalený celý obličej a koukají jen oči a jiné muslimky mají zakryté jen vlasy?
• Je nějaký důvod, proč některé "závoje" jsou v jiné barvě, než černé? Je to móda, nebo to má hlubší význam?
• Od kolika let věku musí ženy (dívky) muslimky chodit zahalené?
• Jak moc omezují muslimové své ženy, když žijí v Evropě?
• Kdy se muslimka může odhalit před svým mužem? Už doma, až v ložnici, nebo vůbec?

Když člověk (Evropan) nad tím přemýšlí, tak je to prostě divné, nebo hodně moc jiné. Třeba sportování muslimek je strašně komplikovaný - muslimky musejí mít zakryté všechny části těla kromě obličeje, dlaní a chodidel. Proto se prý muslimky raději sportům téměř nevěnují.

V Cambridge máme taky muslimy, ale jde o méně početnou skupinu. V londýnské čtvrti, kterou zmiňuji, jsem zažíval při potkání nějakého "Evropana" podobný pocit, jako když například slyším v Cambridge v hospodě od vedlejšího stolu češtinu - tj. pocit, že je poblíž někdo, kdo je mi nějakým způsobem bližší, než naprostá většina ostatních.