Home Děje se v Anglii Doprava v UK: Moje anglické auto a zvláštní omezování řidičů "závodníků"
Doprava v UK: Moje anglické auto a zvláštní omezování řidičů "závodníků" Tisk
Středa, 07 Květen 2008 00:00
Chtěl bych vám dnes napsat něco o dopravě v Anglii. Minimálně z mých předchozích článků už víte, že v anglické dopravě je toho hodně obráceně – jezdí se nalevo, volant je v autě napravo, řadíš levou rukou, na křižovatce se rozhlížíš opačně než v ČR, atd.

Snad všechny automobilky sem dováží svá auta s volantem napravo. Setkal jsem se jen s jediným autem, které bylo na britských SPZ-kách (správněji RZ-kách, podle „registračních značka“) a mělo volant vlevo. Tím fárem byl starý dobrý Trabant. :-D

Docela dobře jsem si zvykl na Fábii, kterou tu jezdím. Motor je opravdu dobrý, auto je živější. Denně jezdím po frekventované silnici 1. třídy, kde všichni spěchají cca 90 km/h a já se tam musím zařadit. Nejen proto oceňuji lepší motor.

Uvnitř Fábie mám klimatizaci. Tu ale zatím moc nevyužívám, zapnul jsem jí asi jen 1x, když svítilo chvilku sluníčko a auto se až moc vyhřálo. Venkovní teplota se teď na začátku jara drží kolem 8-17 stupňů. Jinak auto žádnou další oslnivou výbavu nemá, dokonce nemá ani centrál – tak pěkně zamačkávám každé dveře (děti pomáhají tak jen každou pátou jízdu, jinak na to z vysoka kašlou, klasika). ;-)



Mimochodem, děti dávají autu pěkně zabrat. Kdyby tyto vylomeniny dělaly na parkovišti někde v ČR, tak by asi kolemjdoucí byli pěkně překvapení a určitě by je okřikovali nehezkými jmény. Tady je to ale vcelku normální, auta jsou především pro přemisťování se a to je tu hlavní. Takže nikoho až tolik nepřekvapí, že děti běžně přelézají v botách po sedačkách (zepředu dozadu a zezadu dopředu), přístrojovku taky nějak nešetří a kdekoliv v autě odloží papírky. Obě děti už jsem viděl lézt po přední kapotě (nad motorem), už mi taky ukázaly, jak lze elegantně vystupovat přes střechu auta – stoupneš si na „práh“, sedačka je další stupínek, od té se odrazíš a šup na střechu – na střeše uděláš dva až tři „sudy“ a překulíš se na druhou stranu – no a pak stejný postup, jako při vylézání, ale opačně – takže stoupnout na sedačku, na práh a je to. :-) (pozn.: střecha se sice prohýbala, ale pak se vrátila do původní polohy)

V Anglii se jezdí docela rychle. Největší omezení rychlosti, které jsem viděl, byla 30-ka. Třicítka je to ale samozřejmě v mílích, takže asi 51 km/h. Anglická „třicítka“ je hlavně u škol, dětských hřišť a občas u nějakých obchodů. V obcích se jinak jezdí celkem rychle, maximálně 40 mil/h – tj. 68 km/h. Pro úplnost uvedu, že na dálnici je nejvyšší povolená rychlost 80 mil/h (tj. 136 km/h), alespoň mi to tak říkal 11-ti letý James.


Přemýšlel jsem nad tím, co je lepší – jestli jezdit v obci pomalu nebo rychle. Naše „padesátka“ v obcích je proti zdejší téměř "sedmdesátce" hodně přísná. Je to složitý, myslím, že v ČR by nemohla být ve městech a vesnicích běžná 70-tka. V Anglii regulace řidičů funguje totiž jinak a možná lépe. „Neslušný“ řidiči tady mají šíleně drahý povinný ručení. Obecně je povinné ručení v Anglii hodně drahá záležitost. Cenově tu diskriminují např. dle typu auta – když máš sportovní verzi auta (jako hatchback nebo cupé) nebo sportovní značku (např. Alfa Romeo), tak platíš vyšší povinné ručení. Hodně tu cenově diskriminují mladé kluky do 25 let. Mabel mi říkala, že za mě zaplatili povinné ručení v přepočtu asi za 30 tis. Kč ročně! Docela síla, co?

Zaujalo mě, jakým způsobem tu donutí řidiče omezit rychlost na začátku vesnice. Je to chytré, protože spousta řidičů jakmile jednou omezí rychlost, tak pak už tou rychlostí chvilku jedou. Nejtěžší pro řidiče podle mě bývá překousnout to „zpomalení“. Na začátku větší části obcí (v blízkosti cedule se jménem obce) je část silnice vedoucího „do obce“ jakoby „zatarasená“ a ty musíš tuto překážku objet v protisměru. Samozřejmě přitom musíš dát přednost protijedoucím, takže často musíš úplně zastavit. A i když nemusíš zastavit, tak jde o tak prudkou změnu směru jízdy, že alespoň trochu zpomalit musíš. Možná jsem to nenapsal až tak moc obrazně, proto lepší bude podívat se na přiložené fotky. (pozn.: cyklisti jsou z tohoto vyjmuti, ti můžou tuto překážku objet zleva, mají tam obvykle pro sebe zvláštní cestičku)

Všude tu jezdí spousta cyklistů (ti musí taky jezdit samozřejmě vlevo :-) ). Jak už jsem ale uváděl na mém vlastním příkladě, tak cyklisti často mají na sobě reflexní žlutou barvu, např. reflexní vesty, reflexní spony na nohavicích, atd. Řidiči s cyklisty docela počítají, a tak jde podle mě o docela bezpečnou formu přemisťování se. Při mých cyklo-výletech si nemůžu stěžovat na chování řidičů. Když mě předjíždějí, tak většinou s dostatečným odstupem a přiměřenou rychlostí. A pokud jede někdo v protisměru, tak vždy zpomalí a čekají na vhodnou (bezpečnou) příležitost k předjíždění.



Na silnicích jsem si brzy všiml, že jsou tu docela rozšířené škodovky. Je tu hodně Fábií a Octávií – snad polovina z nich je v té super-sportovní úpravě, myslím, že se to jmenuje "RS". Octávkama tu jezdí například i policajti nebo taxikáři. Mimochodem, včera jsem se bavil o autech s Mabel (matka) a ona si myslela, že Škodovka je italské auto. Tak jsem jí vysvětlil, že původ je český, ale teď je to vlastně německé auto – já to tak alespoň vnímám.

Zajímavé je, že se tady auta značky Opel nejmenují "Opel", ale "Vauxhal". Všechny auta Opel mají trochu přepracovanou přední mřížku, které dominuje písmeno „V“, jako Vauxhal. Někde jsem se doslechl, že Vauxhal je jedno město nedaleko Londýna, kde se právě montují auta Opel.

A to je pro dnešek vše. Jen ještě doplním, že už jsem si docela zvykl na ježdění vlevo a začínám mít obavy, jak si budu zpátky zvykat na ježdění vpravo. Snad to ale nějak zvládnu. :-)


PS. Čím jsem tu déle, tak tím se mi hůře píše v ČJ. Možná si to jen namlouvám, ale možná mi vážně chybí ten kontakt s ČJ. Osobně "z očí do očí" jsem s žádným Čechem nemluvil téměř měsíc (bez pár dní). Navíc tu čtu často noviny, časopisy nebo nějaké knížky (knížky čtu většinou ale jen dětské, co se tu povalují), někdy večer koukám na zprávy a vše je samozřejmě v angličtině. Kdybyste viděli, na jaké hrubky mě musí upozorňovat automatická kontrola pravopisu v programu, ve kterém píšu tento článek - hrůza - trochu se stydím. :-)

Doporučuji články:

Líbilo se? Hlasuj pro článek! :)
poslat na vybrali.sme.sk