Díky všem, co sem chodili. Budu možná psát něco dále, ale jinde. Kdo zná mé příjmení, zkuste ho zadat do vyhledávače s koncovkou ".cz". Brzy tam najdete odkaz na nový blog, ale nejspíš budu méně osobní. Uvidíme.

Jsem tak 70%-ní klaustrofobik. Nemám rád výtahy, tunely a třeba stany. Než bych spal ve stanu, tak to radši vypiju zkažený mlíko. Když mám spát ve stanu a není extrémně špatné počasí, tak radši spím venku. Když už není jiná možnost a vážně musím spát ve stanu, tak mám hlavu u východu a východ ze stanu musí být celou noc otevřený. Výtah ale otevřený není.

Užívám si práci. Konečně mám doma internet. Tak rychlý internet jsem ještě nikdy neměl a zároveň jsem ještě nikdy neměl tak levný internet - paradox z Prahy. Každý den si připravuji do práce svačinu a téměř vždy oběd. Každé ráno snídám porridge.

Navázal bych na minulý článek o důchodcích. Já mám respekt ke stáří a jsem slušně vychovaný, ale nedá mi to ještě jednou si trochu šťouchnout do tohoto tématu. Někteří důchodci jsou totiž fajn a milí. Někteří jsou fajn a milí stále, někteří jen občas, ale velká část důchodců  má divné zvyky. ;)

Málem bych zapomněl na jeden z fenoménů krajin Českých. V Anglii jsem si ničeho podobného nevšiml, tak mám toto spojené opravdu jen s ČR. Konkrétně jde o důchodce v MHD a jejich prapodivné chování, nad kterým někdy zůstává rozum stát. Občas mě takhle po ráno dokáže kvůli důchodcům popadnout drobný záchvat smíchu.

Jednou z dalších změn z minulého týdne je mé stěhování zpět do Prahy. Před odjezdem do Anglie jsem bydlel v relativně luxusním Břevnově. Měl jsem kancelář pár metrů od Národního divadla, takže spojení bylo ideální. Teď pracuji na Vinohradech a našel jsem si byt opět nedaleko práce. Dokonce to mám z bytu do práce jen 7 minut.

Je to více než týden, co jsem nastoupil do nové práce. Musím říct, že chození do práce si teď docela užívám. Ono každá dovolená omrzí a já už fakt potřeboval začít opět pracovat.

Stěhoval jsem tento víkend bráchovi nábytek, a protože je brácha šikula a z nějakého nepříliš vtipného důvodu má zákaz řízení automobilů (zákaz mu už naštěstí brzy končí), tak jsem musel řídit půjčenou dodávku stále jen já. Už trochu chápu, proč si někteří řidiči náklaďáků a dodávek připadají jako králové silnic.