Home Den za dnem v ČR Day by day, aneb výkřiky rutiny
Day by day, aneb výkřiky rutiny
Užívám si práci. Konečně mám doma internet. Tak rychlý internet jsem ještě nikdy neměl a zároveň jsem ještě nikdy neměl tak levný internet - paradox z Prahy. Každý den si připravuji do práce svačinu a téměř vždy oběd. Každé ráno snídám porridge.

Ještě jsem v domě nepotkal téměř žádné sousedy, tak snad tu nebydlím sám. Vzhledem k tomu, že by v tomto paneláku mělo bydlet cca 1000 lidí, tak bych tu opravdu sám být neměl. Ta představa, kolik tu žije lidí, ta je děsná. Já jsem kluk z vesnice, co v celé vesnici bylo 400 lidí.

Do práce jezdím stále mých 6-7 minut a stále si říkám, že to někdy zkusím do práce jít pěšky. Je to asi 1,5 kilometru, tak to bych mohl zvládnout. Na mou obhajobu, jsou to 2 zastávky autobusu a už několikrát jsem šel na jednu nebo druhou pěšky - tj. půlku cesty.

Šéf dneska říkal, že se téměř určitě budeme stěhovat. Sice do podstatně zajímavějších podmínek, co se zázemí týče, ale budu jezdit na 95% delší dobu. No, snad si rychle zvyknu.

Pěkná slohová práce, ne? Podobně kvalitní práci jsem napsal myslím naposledy ve druhé třídě. :-)

Líbilo se? Hlasuj pro článek! :)
poslat na vybrali.sme.sk