Opakuji se, ale jídlo je vážně jeden z důvodů, proč jsem hodně spokojený s mým pobytem v Anglii. Měl jsem štěstí na rodinu, u které žiju – oni se stravují přesně tak, jak mi to vyhovuje. Také proto se mi splnil můj velký sen a zhubnul jsem – konkrétně jsem své tělo "odlehčil" o 6 kilo za 3 měsíce. Chtěl bych nyní napsat, jak se mi to podařilo. Rozhodně jsem totiž nedržel žádnou dietu!

ovo

Když jsem odjížděl do Anglie, měl jsem velký strach ze ztloustnutí. Před odletem jsem si pročítal na internetu spoustu informací a strava byla jedním z témat, která mě zajímala. Většinou jsem se dozvěděl, že v anglické rodině značná část lidí nějaké kilo přibrala – to mě dost děsilo, ale nešlo o tak zásadní věc, abych si odlet rozmyslel.

Delší dobu jsem nebyl spokojený se svou váhou. Kombinace, že jsem přestal hrát fotbal (2x-3x týdně tréninky a 1x týdně zápas) a místo sportování trávil každý den v kanceláři, to se muselo někde odrazit. Za první rok jsem proto přibral asi 10 kilo. Poté už jsem se nějak „stabilizoval“ a pomalu se snažil „dostat kila dolů“. Občasné pokusy s večerním běháním v parku nevycházely, chybělo mi sebezapření, abych šel další dny běhat zase. Později jsem začal pravidelně před prací chodit na squash (vstával jsem kvůli tomu v 5:30h), ale i když je squash úžasně energicky náročný sport (i po těch letech, co ho hraji, mě to vždy překvapí), tak jedna hodina týdně žádný efekt přinést nemohla.

Před odletem do Anglie jsem udělal něco, co já nikdy nedělám – zvážil jsem se. Této činnosti jsem se ve svém životě nikdy nevěnoval. Mé motto „váha a výška se stále mění, tak proč to sledovat a zbytečně tím ztrácet čas“ mě sice občas dostalo do úzkých při vyplňování formulářů, kde tento údaj vyžadovali – ale byl jsem asi pohodlný, a tak jsem v případě potřeby nějaké číslo tipnul (nebo opsal od ostatních) a nikdy jsem neměl větší problém (vždyť se to stále mění, že, tak je to beztak nedůležitý údaj :) ).

Po příletu do Anglie jsem brzo objevil váhu a docela jsem si jí oblíbil a to pravděpodobně kvůli tomu, že hned po 2 týdnech jsem uvidět něco nečekaného – zhubnul jsem. :) Tento příjemný zážitek, který pokračuje pomalým tempem i nadále, způsobilo:

• Dobrá snídaně: Každé ráno si posnídám plnou misku teplého porridge. Poté ještě zakousnu toustový chleba se šunkou (nebo sýrem nebo paštikou).  Po snídani si připadám dobře najedený, především porridge hodně zasytí.
• Hodně zeleniny a ovoce: K obědu si připravuji sendvič se zeleninou a k tomu zeleninový salát (různě kombinuji: ledový salát, rajčata, okurka, paprika).
• Pravidelná strava: Podle mě je důležité jíst pravidelně, přesněji pak malé porce průběžně celý den.
• Nepřejídat se: Velice důležité je umět si říct, kdy mám dost. Často to totiž chvilku trvá, než člověk pocítí, že je plný. V Anglii mi k tomu pomohlo, že mi bylo hloupé se nějak přecpávat před rodinou. Nyní dokážu mnohem lépe odhadnout, kolik jídla je pro mě akorát.
• Nedojídat se: Většinou odolávám a nedávám si „dezert“ (např.: zmrzlina, jogurt, sušenka,...), kterému holdují děti.
• Nejíst pozdě večer: Jsem moc rád, že rodina opravdu každý den přesně dodržuje čas pro večeři. Poslední jídlo začínáme jíst v 18h-18:15h, poté už téměř nikdy nejím (jen někdy zakousnu hroznové víno).
• Na výlety se sendvičem: Minimálně dva dny trávím téměř celé mimo domov. Abych se na výletech nestravoval jenom ve fast-foodech, případně abych se netrápil hlady (což je taky špatné), tak si beru sendvič (obvykle: šunka, sýr, okurka), ovoce (kombinuji: banán, jablko, nektarinka, hruška) a občas i zeleninu (rajče nebo kousek okurky).
• Dodržovat pitný režim: Celý den se snažím průběžně doplňovat tekutiny. Nejen, že piju doma, ale téměř vždy sebou nosím v batohu lahev, abych mohl pít i při cestování.
• Pohyb: Ten je asi základ. Je důležité občas se trochu protáhnout – v mém případě především projížďky na kole, ale myslím, že pozitivní je například také 15-ti minutová procházka na vlak svižnější chůzí (já ani jinak chodit neumím). Musím taky uznat, že u některých domácích prací se trochu zafuním.
• Pozn.: Možná vás napadá, že jsem tu nezmínil něco jako přísný výběr jídla. Ale to já schválně, protože já dietu v podstatě nedržím – občas si dopřeju brambůrky, zmrzlinu, čokoládu. Jen se snažím dodržovat výše uvedená pravidla.

Když si po sobě čtu, co jsem napsal, tak jsem se úplně zhrozil. Téměř žádné z pravidel pro zhubnutí jsem nedodržoval před odletem v ČR:

• Snídani jsem často hodně rychle odbyl – třeba jen pár lžic jogurtu.
• Zeleninu a ovoce jsem měl rád vždy, ale teď si obojího dopřávám více.
• Občas jsem se stravoval pravidelně – v práci jsme měli nějak nastavený čas pro oběd. Na druhou stranu, jídlo jsem měl obvykle jen 3x denně a proto to byly obrovské porce.
• Při cestování jsem většinou posvačil kupovanou bagetu (a jako všechny bagety, tak i ta moje byla plná majonézy) nebo někde ve fast-foodu.
• Pitný režim jsem trochu dodržoval, ale s lahví v batohu (jako teď) jsem nechodil.
• A pohyb? No comment!

Už jsem to na tomto webu psal, ale ještě jednou se k tomu vrátím. Teď je k tomu moc dobrá příležitost. Mé hubnutí má jednoho člověka, který to nerad vidí – to osobou je Mabel. Jeden z jejích největších koníčků je vaření. Jsem si jistý, že Mabel nepochybuje, že mi její jídla chutnají (a to je pravda, často se opravdu těším na její jídlo). Na druhou stranu jí trochu znepokojuje, že jsem zhubnul a proto mi říká: "Nech už toho hubnutí, nebo si tvoje rodina v ČR pomyslí, že tu nemáš co jíst nebo, že ti tu nechutná." Ale to jí nemůžu slíbit, měl jsem totiž velkou radost, když mi po příletu do ČR rodina a kamarádi řekli, že je doopravdy vidět mé zhubnutí – fakt mě to potěšilo (a je myslím také).

Nemám žádnou vhodnou fotku, kde by bylo dobře vidět srovnání „nyní“ a „předtím“. Možná by ale podobná fotka vypadala nějak takto:

Na závěr bych chtěl napsat, že tím „novým“ tělem jsem o poznání spokojenější. Jen mám obrovský strach, abych si ho dokázal udržet i v Čechách. Držte mi pak palce.

A jak jste na tom vy, zkoušeli jste nebo zkoušíte zhubnout? Pokud máte chuť, tak mi napište něco do komentářů, uděláte mi radost.

Doporučuji články:
Co v anglické rodině jíme za dobroty?
Postřehy z Anglie: Jídlo