Je to zvláštní téma. Nevěděl jsem, jestli o tom psát, ale třeba tato slova někomu pomůžou, tak proč to nenapsat. Velkým pozitivem mého pobytu v Anglii je nabourání předchozího lehce stereotypního a "busy" života v ČR. Po příletu do Anglie jsem měl najednou čas o dostatek energie věnovat se tomu, co jsem odkládal nebo přehlížel.

Jednou z podobných zkušeností je větší péče o mé tělo. Začalo to tím, že jsem si splnil sen, zhubnul prvních 5 kilogramů a cítil se mnohem lépe. Ono je znát, když se člověk nosí každý den s poměrně dost nadbytečnými kily. Mimochodem, k dnešnímu dni jsem zhubl 8-9 kilo a jsem odhodlaný si svou současnou váhu za každou cenu udržet i v ČR.

Dalším faktem, který mě lehce znepokojoval, byla moje závislost na jeden z léků proti alergii. Už si vůbec nevzpomínám, kdy jsem si vzal svou první bílou pilulku proti alergii (Zyrtec, Zodac, apod.), ale zcela jistě vím, že to bylo před hodně dlouhou dobou. Jde sice o poměrně bezpečné léky, o kterých jsem myslím četl, že je minimálně 1x použilo více než 25% lidí (toto berte jen jako orientační informaci), ale já už bez těchto léků nemohl být.

Dříve jsem prášek proti alergii bral jen v pylové sezóně - to zní logicky. Ale před několika lety jsem nějak nemohl přestat a bral léky dál. Jakmile jsem nedodržel každodenní práškový rituál, tak se ozvalo mé tělo - začaly mě svědět dlaně, chodidla, postupně i celé ruce. Bylo velmi jednoduché vzít si prášek, protože příznaky během několika minut odezněly.

Samozřejmě jsem toto konzultoval se svou doktorkou, ale odpovědí bylo, ať prostě beru léky dál, když je mi s nimi dobře. Nějak jsem se s tím smířil a začal brát léky celoročně. Jenže teď mi došlo, že už to trvá strašně dlouho a nikdy jsem nezkusil něco s tímto problémem začít dělat. Navíc zastávám názor, že čím méně léků člověk bere, tím lépe.

Rozhodl jsem se proto prášek vysadit a vše vyzkoušet. Očekávaně nastalo složité období. Neustále jsem se musel škrábat na ruku, svěděla mě chodidla. Občas byly projevy intenzivnější, občas jsem je skoro nepociťoval. První dva týdny se téměř nic nezměnilo, já každý den několik hodin trpěl a říkal si, jestli už není čas smířit se se svou závislostí.

Na konci třetího týdne ale nastala změna. Nepříjemné stavy nebyly tak nepříjemné a já začal cítit, že pomalu směřuji k vítězství. Další týden mou předpověď potvrdil. Teď je tomu už třetí měsíc, od poslední „bílé pilulky“ a já jsem za to opravdu rád. Alergie mě to ale nezbaví a v létě budu muset zase na pár týdnů začít brát léky na přežití pylové sezóny. Doufám, že vše proběhne v pořádku a ze mě bude jen obyčejný sezónní konzument prášků proti alergii.