| K moři, k Severnímu moři! (VIDEO!) (FOTO!) |
 |
| Pondělí, 07 Červenec 2008 19:20 |
 Po dlouhých výhradně pracovně-studijních letech jsem se konečně dostal k moři. Jak už nadpis napovídá, nešlo o žádnou exotiku. Byl jsem na pláži za městečkem King’s Lynn u Severního moře, které je sice romantické, ale tepla si tam až tolik neužijete. Zalenošit si ale můžete úžasně. :)
Nějak se mi ani moc nechtělo někoho brát s sebou, měl jsem chuť strávit den sám, a proto mým jediným společníkem bylo vypůjčené dámské kolo. A protože jsem byl vyzbrojený právě bicyklem, tak jsem se nespokojil hned s první pláží, která byla jen několik minut od vlakové zastávky, ale na mapě jsem si vyhlídl zajímavou pláž asi 15 km severně. Téměř až k pláži se z města klikatila cyklostezka (jak je v Anglii zvykem, cyklostezek je tu spousta), takže jsem se nemusel vláčet po hlavních silnicích a strachovat se, jestli se mi do cesty nepřiplete nějaký kamión (nebo já jemu ;) ).
Zvětšit mapu Cesta na pláž mi zabrala i s odpočinkem asi dvě hodiny. Měl jsem ještě dost času, abych si zarelaxoval, a tak jsem si užil chození naboso v moři i polehávání na pláži – viz. video pod článkem. Nebylo moc teplo na koupání, ve vodě jsem zahlédl jen asi pět odvážlivců (včetně jednoho pejska), a tak ani já jsem se nezúčastnil většího splynutí s mořem. Ale nijak mi to nevadilo, byl jsem spokojený při lenošení.
Musím se přiznat, že cestou zpět jsem si párkrát sprostě zanadával, jen tak, asi sám pro sebe, asi sám na sebe. Do města jsem dorazil totálně promočený, vyčerpaný, neskutečně hladový, ale včas. Dokonce tak včas, že jsem si stihl koupit něco málo k jídlu – bagetu, jogurt a džus. A jak jsem byl fyzicky a asi i psychicky na minimu, tak jsem úplně zapomněl na slušné vychování a jídlo jsem do sebe strašně rychle naházel. Ale vysvětlete extrémně hladovému, že nemá hltat. Já to sám sobě nedokázal vysvětlit, a tak jsem pro přeplněnou pusu nemohl ani pořádně bagetu kousat, ani žvýkat, jogurt mi tekl po puse, po bradě, ale já se cítil fajn. A když jsem při cestě zpět našel v batohu suché a čisté ponožky, tak jsem byl najednou nejšťastnější cestující ve vlaku. :) Nečekaná dohra výletu přišla ještě o dva dny později. To jsem potřeboval jet na kole na svou první hodinu angličtiny, ale bicykl měl prázdné přední kolo. Ano, píchnul jsem. (Pozn.: Díky tomu jsem si zaběhl osobní rekord ve sprintu na vlak na 1500 metrů.) Když jsem později rodině oznámil, že kolo je píchlé, tak oni byli děsně aktivní. Brali to trochu jako jejich vinu, oni mi půjčili kolo a ono se porouchalo. Tak řekli, že hned o víkend koupí novou duši, nebo možná dokonce rovnou také celé nové pláště, prý jsou některé pláště lepší, že více vydrží a jen tak něco je nepropíchne. Když jsem nad tím zpětně přemýšlel, tak jsem měl velké štěstí, že jsem nepíchnul třeba těch 20 km od vlakové zastávky King’s Lynn. Cyklostezka vedla totiž lesem a nikde nejezdil vlak, ani autobus. Co já bych tam v lese při blížícím se stmívání s píchlým kolem dělal, nad tím radši už nepřemýšlím. Celkově mám z výletu radost, a jsem rád, že jsem si vyjel k moři. Určitě ještě k moři vyrazím, ale asi si zkusím případnou cyklotrasu naplánovat kvalitněji. :) Doporučuji fotogalerii:
Doporučuji články:
Líbilo se? Záložkuj :) ...
|