Touto dobou je tomu přesně rok, co jsem jako jeden z nejlepších úderníků v práci dostal veřejnou odměnu v podobě víkendu pro dva v mnou vybraném městě EU. Jestli jsem si zrovna já a další asi 3 kolegové podobnou odměnu zasloužili, to nemohu posoudit. Je ale fakt, že moje projekty byly snad vždy ziskové a občas dokonce v mírném nadzisku.

Po dlouhém přemýšlení na téma "kam jet" padla volba na Paříž - mimo jiné proto, že by tam mohlo být lepší počasí, než třeba v Anglii nebo ve Skandinávii. To jsem ještě netušil, jak moc se mýlím.

Po příjezdu mě totiž na Pařížském letišti Orly, kam létají nízkonákladové aerolinky SkyEurope, vítal silný déšť. Postupně se intenzita deště snižovala, občas zase zvyšovala, ale každopádně pršelo celý víkend. Byl jsem ubytovaný v moc hezkém hotelu, kde dělali super snídaně, ale rozhodně mě počasí nemohlo přinutit strávit víkend v pařížském hotelu.

Každý večer jsem proto po celodenním "průzkumu" Paříže dorazil do hotelu naprosto zmoklý, promrzlý, ale měl jsem spoustu vzpomínek a ty mám doteď. Špatné počasí mi připomínají už jen fotky.

V Paříži mě zaujala především:

• Nezapomenutelná nálada večerní Paříže
• Romantické úzké uličky s vánoční výzdobou.
• Pohled na vánočně nazdobenou (blikající) Eiffelovku.
• Kavárny a venkovní prodejny ryb, které byly snad na každé ulici, dodávaly městu originální atmosféru.
• Množství kol (bicyklů) v ulicích - nikdy předtím jsem neviděl město, kde by bylo tak populární jezdit na kole.
• Zmatek v pařížském metru - poprvé jsem jel metrem, které má 10+ linek.
• Francouzi neumí anglicky. Strašně mě překvapilo, kolik Francouzů neumí anglicky - a to ani na informacích v metru nejsou lidé, kteří by mluvili anglicky.
• Většina informačního značení je jen ve francouzštině - a to včetně značení na mezinárodním letišti Orly. Například když blikal červeně název Praha a cosi pod ním bylo napsané francouzsky, tak jsem neměl příliš dobrý pocit.
• Poprvé jsem se setkal s tím, že McDonald restaurace nemusí být čisté a voňavé.
• Parkování Pařížanů "na hubičku" - tj. při parkovaní do řady aut couváte k autu za vámi až ucítíte náraz, a pak stejným stylem jedete v před (opět až na dotek). Zažil jsem dokonce, když jeden z řidičů měl nedostatek místa pro zaparkování, tak se snažil svým autem popostrčit auto, které bylo za ním.

Celkově mě Paříž moc bavila. Doufám, že někdy dorazím do Paříže taky za hezkého počasí, abych mohl porovnat, co je lepší.