Po 2 měsících v Anglii jsem konečně vyrazil na pár dní domů, do Čech. Mile mě překvapilo, jak je ten svět malý. Z mého anglického domova do toho českého trvá cesta jen přibližně 4 hodiny. A to se vyplatí! :) Z výletu jsem připravil několik komentářů, mimo jiné například o typické české frázi "...a copak tomu řeknou ostatní?". Dále jsem přidal do článku (a do Videogalerie) video, které asi nejlépe popíše, jak se mi cestovalo.

Vše podstatné je na videu, rád bych ale doplnil pár mých postřehů:

• 
  
  Britové skutečně létají do ČR na víkendové párty. Přibližně polovina letadla byli dobře naladění mladí Angličani, kteří po sobě různě pokřikovali a cestu si vyloženě užívali. Celé jejich dovádění vyvrcholilo katalogovou bitvou, při které po sobě házeli spoustu raklamních materiálů, které jsou vždy dostupné cestujícím „v kapse“ sedačky.
• Při pohledu na mladé Brity jsem si připomněl, jak se spousta zvyků mění. Před cca 10-15 lety (a dříve) bylo létání relativně prestižní záležitostí a bylo zažité, že všichni se podle toho oblékali. Většinou se nosilo podobné oblečení, v kterém bylo v té době možné jít třeba do divadla. Možná díky příchodu nízkonákladových aerolinek, možná prostě tím, že vše je teď takové uvolněnější, každopádně nyní nikoho nepřekvapí, že několik mladíků cestovalo v teplákách a tričkách připomínající fotbalový dres. (Pozn.: Mimochodem, ono to dneska není jiné ani s těmi divadly. V teplákách tam snad nikoho nepotkáte, ale doba elegantního oblečení pro téměř každou návštěvu divadla je už dávno pryč. Mě to přijde trochu líto.)
• Asi víte, že v nízkonákladových aerolinkách není v ceně letenky vůbec žádné občerstvení – cokoliv si dáte, tak si zaplatíte. Ceny navíc jsou úměrné místu konzumace, takže hodně vysoké. :-) To ale Angličanům nevadilo a kupovali všechno možný, jak zběsilí. Takže jsem mohl sledovat, jak se jejich světlá trička mění v pestrobarevná – fleky od vína, od sendvičů. A myslíte, že jim to vadilo? Samozřejmě, že vůbec ne! Jim to bylo úplně jedno, prostě si někdy vezmou třeba něco čistýho. Takovýma „drobnostma“ se oni prostě netrápí. To jen my jsme tak citlivý na frázi – „...copak tomu asi řeknou (co si asi pomyslí) ostatní?“ - kterou nám říkali (říkají) naše babičky nebo rodiče. :-)
• Babičky, které seděly za mnou, si dávaly vínko a po půlhodince letu už byly od pohledu pěkně připité. Důkaz jejich „dobré nálady“ na sebe nenechal dlouho čekat, a tak při odchodu na toaletu vylila jedna babička lahvičku vínka na svou sedačku. A opět. Myslíte, že se tím trápila? Netrápila! Zavolala letušku, která vyrvala sedačku a přinesla novou. Nikdy bych nečekal takto drastické (a zároveň jednoduché) řešení, ale skutečně to tak funguje.
• Během letu jsem si uvědomil, jak mi v Anglii hodně chybí lesy. Z letadla je ten rozdíl mezi Evropou a Anglií strašně poznat. V Anglii občas zahlídnete nějaký menší lesíček, kdežto v Evropě jich je spousta. A v Čechách, tam je lesů opravdu hodně. Mám rád Čechy!

Líbilo se? Záložkuj :) ...