Více než 15 let jsem nebyl na svatbě a pomalu jsem se začínal bát, že první svatba, kterou (v tomto století) uvidím, bude až ta moje (né, že by to bylo nějaké aktuální). Jsem moc rád, že mě má milá kamarádka Lenka pozvala a já měl krásný důvod, proč přiletět na víkend do ČR.

Svatba byla trošku netradičně odpoledne (běžně prý bývají svatby lehce před obědem). Osobně jsem ale výběr času ocenil – moc se do brzkého vstávání o víkendech nehrnu. O to více, že svatba byla na hradě Valdštejn, asi hodinu a půl jízdy autem z Prahy, takže by se vstávalo docela brzy.

Jízda na Valdštejn byla jedna z mých prvních cest, kdy jsem po 2 měsících v Anglii opět řídil „vpravo“. Trochu jsem se toho bál, je to dost nepřirozený chvilku jezdit vlevo, chvilku vpravo.  Musím ale uznat, že „najet do starých kolejí“ – tj. řídit vpravo – bylo opravdu snadné. Po pár minutách už jsem si připadal docela jistě a snad ani jednou se mi nestalo, že bych jel nesprávně v levém pruhu. Doufám, protože pokud ano, tak o tom nevím. :-)

Začátek svatby byl trochu průšvih. Hodně jsem se zastyděl, když jsem přijel na místo srazu o 20 min. později. Vymlouvat se na autonavigaci se mi nechtělo, prostě šlo jednoznačně o mou chybu. Moje auto navíc bylo jedním z kolony svatebních aut, takže mě ještě čekalo rychlé vyzdobování. Naštěstí, převléknout jsem se stihl na benzínové pumpě, kde proběhlo také nutné zkrášlení a občerstvení. Takže nic dalšího mě nezdržovalo a svatbu jsem stihl. :-)

Průběh svatby je na videu pod článkem, nějak více ho komentovat asi nemá cenu. Zde jen několik drobných postřehů:

• Svatba na hradě a „pod otevřeným nebem“ je děsně romantická, to beru! :-) Navíc pro nepříznivé počasí byla v záloze blízká kaple, kde by případně mohl obřad také proběhnout.
• Živá hudba je fajn, ale možná je dobré zkontrolovat kvalitu „umělců“ – ale třeba to není důležité, že občas jsem i já se svou hudební hluchotou zaslechl, že něco s některým tónem není úplně v pořádku.
• Oddávající říkají trochu nudné „pionýrské“ nesmyly. Je hezké si poslechnout povídání o lásce, o rodině, o výchově dětí, ale každému vyhovuje trochu jiný styl projevu. Moje rada (= rada pro mě) zní: Pokud je možné ovlivnit alespoň délku proslovu, tak je dobré to udělat (= zkrátit proslov).


• Ženich byl děsně šikovný a nad věcí, vše hezky organizoval, a tak je ze svatby spousta pěkných fotek a celkový průběh byl příjemný a bez komplikací. Říkám si, jestli budu také takto „schopný“ v den mé svatby. Jestli raději neuvažovat o někom, s kým bych se dopředu domluvil, a kdo by svatbu organizoval za mě – pár schopných a ochotných adeptů bych myslím našel.
• Trochu mi bylo líto, že jsme cestou z obřadu netroubili – tak, jak to dělá pravá svatební kolona. Měli jsme troubení zakázané v lese, ale celkem velký kus cesty jsme jeli běžnými vesnicemi. Zkoušel jsem několikrát strhnout ostatní, a tak jsem začal troubit. Jednou se mi dokonce povedlo přesvědčit na pár vteřin další řidiče, ale to bylo vážně jen na chvilku.
• Jídlo na svatbě probíhalo formou švédských stolů (s dostatkem zeleniny a ovoce, tak se mi to líbí). Kdekoliv a kdykoliv mám moc rád švédské stoly, takže pravděpodobně bych na své svatbě volil stejný způsob občerstvení (jestli budu mít vůbec nějaké rozhodovací právo, co na mé svatbě bude a co nikoliv ;-) ). Navíc bylo roztomilé sledovat, jak svatebčané „čekali na prvního“ – neboli všichni vyčkávali, kdo se první zvedne a přistoupí ke švédským stolům – potom se zvedli všichni ostatní a chvátali jíst. V přírodě nám hodně vytrávilo, a tak jsem cestou ze svatby zaslechl několikrát povídání o kručení v bříšku.
• Půlnoční gulášek  byl super, hned se po něm zaprášilo. :-)
• BTW: Dnes už snad žádná svatba nemůže existovat bez kvalitních webových stránek, které alespoň trochu usměrňují neukázněné potencionální svatebčany. Já jsem si například hned po prvním napomenutí přečetl informace, které jsem potřeboval – kdy, kde, jak,...

Říkám si, jestli tato svatba nebude začátek mé nové „svatební sezóny“. Od svých o pár let starších kamarádů vím, že si většinou prožili období, kdy navštěvovali téměř každý měsíc jednu svatbu (samozřejmě přeháním ;-) ).  Na druhou stranu, především u holek mi někdy vyhovuje, když na svatbu nespěchají, alespoň si člověk nemusí zvykat na nové jméno. Jak už jsem párkrát v článcích zmiňoval, v některých oblastech jsem špatně přizpůsobivý – toto je jeden z nich. :-)

Líbilo se? Záložkuj :) ...