Home Na výletě Po třech týdnech: Zamiloval jsem se do kola, ale bojím se kraviček (FOTO!)
Po třech týdnech: Zamiloval jsem se do kola, ale bojím se kraviček (FOTO!) Tisk
Neděle, 27 Duben 2008 00:00
Už jsem v Anglii třetí týden, fakt mi to rychle utíká. Stále cítím, jak se má angličtina hezky zlepšuje. V první fázi jsem jim začal stále lépe rozumět a teď se snažím nějak zlepšovat můj slovní projev. Je to ale někdy velká dřina. :-))

Mabel (matka) už se nám vrátila z nemocnice. Nakonec tam byla pět dní. Stále je zatím dost unavená, zápal plic není asi úplně jednoduchá nemoc, ale už vypadá docela v pohodě. V týdnu už by možná pomalu začne pracovat, ale to se teprve uvidí.

Taky už jsem se naučil, přesněji okolnosti mě donutily naučit se, :-) péct chleba v domácí pekárničce. Je to hrozně jednoduché. Postupuje se pěkně podle návodu. V přesně popsaném pořadí naházíš do pekáčku ingredience a vložíš do pekárny. Pokud chceš, tak načasuješ odložený start (třeba, aby byl chlebík ráno teplý a připravený ke snídani) a je to! My navíc máme všechny ingredience pohromadě v jedné ošatce včetně odměrky na mouku a takové maličké váhy na některé přísady. Takže je pak příprava super-rychlá. No a hlavně, ten chleba je vážně dobrý!

V sobotu jsem si vzal kolo a jel jsem na výlet. Nejprve mi Tony (otec) nabízel jeho kolo. Šlo o hezky opečovávaného „anglického“ Favorita. Ukazoval mi, jak ho má pěkně seřízeného – brzdy vážně pěkně brzdily, přehazovačka fungovala, atd. Při bližším pohledu mi ale bylo jasné, že jde o kolo, které má od jeho středoškolských let. :-)) Upřímně, fakt jsem toto kolo vůbec nechtěl. ;-)


Naštěstí jsem prcek a tak se nakonec ukázalo, že skoro nedosáhnu na šlapky. Nakonec jsem si proto půjčil kolo Mabel (matky). Ta má nové polo-horské kolo, které bylo pro mě naprosto ideální (že je dámské, mě vážně netrápilo). Připravil jsem si na cestu batůžek, do kterého jsem vložil malou svačinku, pití, mapu, telefon a další drobnosti. Před odjezdem jsem ještě vyslechl rady Tonyho, a protože jsem poslušný kluk, tak jsem dal na jeho doporučení a vyrazil jsem stejně, jako jezdí Angličani. Na hlavu helmu a na nohavice svorku, která drží kalhoty, aby se nepletly do řetězu. No a na svorku ještě reflexní svítivě zelenou pásku, abych byl pěkně vidět. Vypadal jsem vážně komicky. V ČR bych se asi trochu styděl, ale tady mi to bylo jedno. :-)

Bylo krásné počasí, v sobotu je navíc na silnících slabší provoz, a tak byl výlet opravdu skvělý. Je zde hodně stezek pro cyklisty, které jsou pěkně značené na mapě. Je tu ale ještě mnohem více stezek pro chodce. Jsou úplně všude a jsou taky moc pěkně značené. Některé pěší stezky jsem využil, i když jsem byl cyklista. Hlavně na cestě zpět, to jsem byl už dost unavený, tak jsem lovil ty nejkratší trasy.

Zábavné je, že spousta stezek vede přes louky, kde se volně pasou krávy nebo koně. Měl jsem zpočátku docela strach, když jsem zjistil, že ty krávy leží na mé cestě. Nakonec jsem je ale objel a zjistil, že ony jsou na návštěvníky zvyklé. Je super, že to tu takto funguje. Neznám v ČR moc míst, kde by farmáři pustili víkendové turisty na své pozemky.

Mimochodem, tady je spousta krav a koní volně na loukách. Je to v ČR takové smutné dědictví z komunismu, ty všechny kravíny a podobné budovy, kde je nashromážděno spousta zvířat v jednom malém prostoru. Tady je všechno mnohem více „bio“.

Po cestě jsem se setkal se spoustou velmi milých a ochotných lidí. Příjemně mě často „kolem-cestující“ zdravili, párkrát jsme si vzájemně pomohli s jinými cyklisty přenést kola přes ohrady kravských výběhů. Když jsem vytáhl mapu, tak hned „kolem-cestující“ zastavovali a chtěli mi poradit. Opravdu moc zajímavý výlet.

Teď je období, kdy se rodí zajíčci. Já po cestě viděl snad na 20-ti různých místech běhat malé ušáky. Fakt maličké, mohli být velcí asi jako morče. Byli opravdu roztomilí. Tak si říkám, že jsem se v ČR s malými zajičky nikdy takhle často nesetkal, tak jestli se jim tu zajíci trochu nepřemnožili. Nevím, zkusím se zeptat.

Celkem jsem najel přibližně dvacet kilometrů, a tak jsem se po cestě cítil příjemně unavený. Navíc mi po návratu Tony nabídl anglické pivko, které jsem do sebe s chutí „kopnul“. Byla to dvanáctka a opravdu příjemně hořká. Musím říct, že mi hodně chutnala (ale možná to bylo hlavně tím, jak jsem byl utahaný).
Dnes (neděle) mě všechno bolí (hlavně zadek :-) ). Nemám zkrátka natrénováno, no. Já vím. Ale snad se to zlepší. Příští týden chci zase někam vyrazit na kole.

Doporučuji fotogalerii:

Cyklovýlet v Anglii poprvé (08-04-26)