Za 8 dní jsem byl 2x v Londýně. Mám to kousek, tak toho chci řádně využívat. V Londýně je stále něco k vidění. Tentokrát jsem vyrazil s kamarádkou Kamilou a měli jsme zvláštní cíl – turistickou atrakci Telectroscope – něco jako „teleskop“ a „elektro“. Internetové stránky, které byly v retro stylu, nabízely realizaci legendy dávného snu Londýňanů a New Yorčanů, kterým bylo „live“ se podívat, jak se žije za oceánem a třeba pozdravit své příbuzné na druhé straně.

Cesta do Londýna byla nakonec nečekaně komplikovaná, protože mi mou vlastní neschopností ujel vlak (ano, musím být na sebe kritický!). Jezdí mi přímé vlaky do Londýna každých cca 30-60 minut, tak nešlo o extra velké neštěstí, ale stejně jsem byl na sebe moc naštvaný. Nechápu to, v ČR jsem byl vždy docela spolehlivý a dochvilný, ale tady prostě neustále nestíhám a na vlak vlastně vždy dobíhám. O cestě na „naší vesnickou“ železniční zastávku mi na začátku pobytu řekli, že trvá běžnou chůzí 15-20 minut. Je celkem roztomilý, že já ji běhám za 8 minut, ale už mě to nebaví. Dávám si předsevzetí, že příště už nepoběžím, že vyjdu včas, ale stále mi to nevychází.

Do Londýna jsme dorazili nejen díky mému excesu až po 11h. Navíc jsme neměli úplně promyšleno, kam přesně vyrazíme. Využili jsem proto možnosti, kterou poskytuje moderní technika a šli jsme z vlakového nádraží do nejbližšího McDonaldu (50 metrů). Koupil jsem Diet Coke (lehkou kolu), zapnul notebook a připojil se bezdrátově (Wi-Fi) k internetu. Jak jsem se totiž dočetl v novinách (The Times), tak téměř všechny McDonaldy v Anglii mají zdarma bezdrátový internet. McDonald moc rád nemám, ale tímto u mě získal pár bezvýznamných plusových bodíků.

Na internetu jsme nechtěli trávit moc času, už jsme se těšili na Londýn. V rychlosti nás jako další událost pro tento výlet zaujala výstava obrazů Boba Dylana a pár dalších drobností, a tak plán na dnešek byl hotový.

Více o průběhu výletu se dozvíte z videa, které je pod článkem. Jen stručně:

Začali jsme tím hlavní, Telectroscopem. Už po příchodu na místo bylo jasné, že pravděpodobně nepůjde o takovou senzaci, jakou nabízely webové stránky. Přesto jsme si vystáli asi hodinovou frontu a užili si turistickou atrakci. Musím říct, že nelituji. Prostě to byl zážitek (i když je spousta lepších, ale to nevadí).

Pokračovali jsme na výstavu Boba Dylana. Ukázalo se, že naše příprava byla sice rychlá, ale nikoliv důsledná, a tak jsme si nepoznamenali pořádně adresu galerie, kde výstava byla. Po půlhodince bloudění jsme museli opět najít McDonald a adresu ověřit. Poté jsme už snadno našli.

U vchodu nás vítala dvojice urostlých chlapů v oblecích (= luxusní ochranka), kteří nám pěkně prohlídli batoh. Interiér galerie byl moc krásný - výborně řešený prostor doplňoval velký počet reprezentativně oblečeného personálu - ochranka, recepční, prodejci obrazů,... Proto mě velmi překvapilo, že vstup byl zdarma. Samotné obrazy nebyly nějak extra krásné, ale to je asi jasné. Bob Dylan je dobrý v něčem úplně jiném, než v malování obrazů. Ale, když maluje Karel Gott, tak Dylan může taky.

Před cestou domů jsme stihli ještě Covent Garden, které jsem již popisoval v minulém povídání o Londýně. Opět jsme zde viděli několik zajímavcýh umělců. Den jsme zakončili u piva v milé hospůdce v Cambridge, která je známá díky Pink Floyd. Měli zde údajně chodit flámovat. Docela bych tomu i věřil, protože část Floyd-ů studovala v Cambridge.

PS. Až tolik se nesetkávám s informacemi o ČR v anglickém tisku nebo televizi. O to více mě naštve, když na nějaký text narazím a je tam spousta chyb.

• Nedávno jsem se například dozvěděl, že Coldplay budou hrát v ČR v „Saska arena“ (správně samozřejmě „Sazka“).

• Nebo jsem si četl zpravodajství BBC, kde byl odkaz na text písničky, s kterou nás v Eurovision 2008 (neboli Eurosongu) reprezentovala „Tereza Kerndlov“ (správně "Kerndlová"). Prostě jim je jedno, že i jedno písmenko může být důležité a najednou může mít slovo úplně jiný - ruský - význam.

Líbilo se? Záložkuj :) ...