Už jsem si na řízení v Anglii natolik zvykl, že když jsem se nedávno díval na americký film v kině, tak jsem se úplně lekl, proč hlavní hrdina jede v protisměru - přitom on samozřejmě jel správně vpravo (pro Ameriku). Přesto je ale několik momentů při řízení auta v Anglii, které bych rád zmínil, se kterými se mi těžko smiřuje.

Rád bych navázal na to, co jsem zmínil v jednom z předchozích článků a taky někde v komentářích. Pokusil bych se zase trochu více popsat, jaké to je vracet se po 8-mi měsících v Anglii zpátky do ČR.

Dlouho jsem se chystal vyjet si na výlet po Anglii s některou malou cestovní kanceláří z Cambridge. Kamarádi mi podobné výlety doporučovali, ale vždy jsem byl nějaký vytížený, nebo jsem měl jinou výmluvu. Konečně se našel někdo, kdo mě ve správný čas začal přesvědčovat, že se mám k přidat k jejich plánovanému výletu - tak jsem se dostal do Yorku, jednoho z historicky nejvýznamnějších měst Anglie.

Po příjezdu do Anglie jsem si zřídil bankovní účet v jedné z mnoha bank působících v Anglii. Už je tomu více než 7 měsíců, co mám anglický bankovní účet, a k mému překvapení jsem za tu dobu neplatil nikdy ŽÁDNÝ bankovní poplatek.

Mám za sebou čtvrtou lekci salsy a je zajímavé, jak statistika na salse v Cambridge nefunguje. Prostě pokaždé je vše jinak. Zatímco na první lekci salsy bylo (dle očekávání) více holek než kluků, tak na dalších dvou lekcích bylo v mé skupině vždy o cca 5 kluků navíc a já občas musel pár minut "stát" a čekat na partnerku. A proto bych rozhodně nečekal, že na čtvrté lekci salsy bude zase vše naprosto jinak, a že se setkám s tolika abnormalitami.

Snad každý, kdo si alespoň občas prohlíží stránky s "anglickou tématikou", si všiml reklamy odkazující na e-shop českých a slovenských potravin v Anglii. Docela jsem teď potřeboval koupit nějaké české pamlsky, tak jsem obchod vyzkoušel. Rád bych se s vámi podělil o zážitek, protože zboží jsem sice obdržel v pořádku, ale několik možná překvapivých postřehů si neodpustím.

Překvapuje mě, že poměrně dost lidí neumí používat funkci „dát někoho do kopie“ emailu. Možná máte podobnou zkušenost, nebo možná taky nevíte co to je ta "kopie v emailu" - nebojte, nejste jediní, skutečně je spousta těch, kteří v životě nepoužili tuto možnost.

Už jsem psal, že jsem byl o víkend v Londýně. Jako obvykle jsem sice vyrazil na výlet s „home-made“ (mnou doma poctivě připraveným) sendvičem, ale přesto jsem měl dost velký hlad na to, abych podobně jako o některé jiné víkendy skončil v McDonald’s, nebo jiném fastfoodu. K mému překvapení jsem k menu dostal něco nezvyklého.

Měl jsem klidný a příjemný víkend. I když počasí bylo typické anglické - zima, déšť, vítr - tak mně to tentokrát vůbec nevadilo. V sobotu jsem se s kamarádkami vydal do Londýna. Mimo jiné jsme měli za cíl navštívit londýnská muzea, která mají tu obrovskou výhodu, že jsou zdarma.

Už několikrát jsem se setkal s tím, že nejen při čtení mého web-blogu si někteří myslí, že jsem docela suchar. Nenarazil jsem na tento názor poprvé a říká se, že „na každém šprochu, pravdy trochu“. Rád bych ale teď napsal můj komentář.

Znáte ten pocit, když jdete pěkně hladoví do vaší oblíbené pizzerie a konečně vám přinesou vytouženou pizzu - nejprve jí rozčtvrtí, a pak ze čtvrtek udělají osminy. Takové první 1/8 pizzy se moc nenajíte a sníte jí většinou velmi rychle, stejně tak druhou a třetí. Postupně se většinou dostanete až k tomu poslednímu kousku pizzy. A ten si někdo umí opravdu vychutnat a někdo už je přejedený... jasně, toto je metafora.