Když jsem před půl rokem přijel do Anglie, tak jsem si dal závazek, že si musím zajít na anglický fotbal. Každý chlap přeci ví, že Premiere League patří k nejkvalitnějším fotbalovým ligám světa a stojí za to jí navštívit. Byl jsem zvyklý na české fotbalové "poměry", a proto jsem netušil, že sehnat lístek na nejvyšší anglickou fotbalovou ligu je tak náročná záležitost - a to zdaleka nemyslím jen finančně.

Poslední dva měsíce jsem poměrně hodně sledoval českou politiku - o zajímavé zápletky tam není nouze. Anglická politika je o poznání nudnější. Jsem moc rád, že díky internetu si můžu kdykoliv pustit celou řadu televizních pořadů a nechybějí mezi nimi pořady jako Otázky Václava Moravce nebo Nedělní partie.

V Anglii a obecně v zahraničí funguje komunikace na internetu mezi mladými lidmi trochu jinak, než v Čechách. My Češi z nějakých historických (a mně obtížně pochopitelných) důvodů preferujeme ICQ, často v kombinaci se Skype - "ajsíkjů" na psaní zpráv, "skajp" na volání. Cizinci ale ICQ většinou vůbec neznají a pokud s nimi chcete na internetu komunikovat, tak odpověď je jediné slovo - Facebook.

Včera jsem dostal od mého anglického mobilního operátora (Vodafone) SMS-ku, že hovory do ČR opět zlevňují a to až na cenu 1,6 Kč za minutu. Já vím, že na volání do ČR můžu používat (a používám) Skype, který je zadarmo, ale beztak hodně peněz provolám na mobilu. Moje česká rodina Skype moc nepoužívá a navíc jsou chvíle, kdy se v Anglii nudím (třeba v hromadné dopravě) a z ČR jsem zvyklý v těchto okamžicích telefonovat (měl jsem v ČR nějaké velké volání zdarma). A samozřejmě, jsem rád v kontaktu s těmi, které mám rád.

Po delší době jsem podnikl nějaký zábavnější výlet. Výjimečně jsem navíc nemusel nic organizovat, ale užil si pozvání od dvou mých kamarádek. Protože poslední týdny v Anglii není vůbec hezké počasí - jen déšť a studený vítr - tak varianty jako cyklovýlet neměly šanci a já skončil u moře v městečku Hunstanton, kde je atrakce s názvem Sea Life. Podle názvu je asi jasné, že tam na nás čekala zvířátka jako tučňáci (mimochodem, nejlépe oblékané zvíře - stále je v obleku ;) ), lachtani nebo žraloci.

Jako velká část mužů, tak i já mám ten zlozvyk. Poměrně často mám chuť si kupovat nějaké ty elektronické "hračky". Aktuálně mě hodně zaujaly stále populárnější mininotebooky. Dříve mě odrazovala až moc malá velikost displeje a nedostatečná velikost pevného disku - to se ale změnilo. V poslední době se rozšířila nabídka mininotebooků o přístroje s displejem 10palců a už se běžně dodávají tyto miniNTB s pevným diskem 120 GB a více. Tak nějak váhám.

Téměř jako každý den, tak také včera jsem přebíral nějaké doporučené poštovní zásilky. Jedna z nich ale vypadala jinak, proto jsem večer při jejím rozbalování sledoval, co se uvnitř skrývá - a byl to Tonyho nový cestovní pas. To mě zaujalo, protože v ČR běžně nechodí pasy poštou. Neváhal jsem a vyptal jsem se Tonyho na podrobnosti. Odpověď byla zajímavá, a tak se o ní s vámi rád podělím.

Jako každé úterý večer, tak také včera večer jsem jel na angličtinu. Od pátku do neděle jsem byl v ČR a nenapadlo mě zkontrolovat, jestli si James nehrál s "mým" kolem (bicyklem). To byla chyba. Ve vlaku do Cambridge jsem totiž zjistil, že mi chybí zámek (řetěz) na kolo, a proto nemůžu kolo před školou zamknout.

Je tomu asi 8 let, co jsem si začal vydělávat více než pár stovek. Za jednu z mých prvních větších výplat jsem si koupil jeansy značky Levi’s - prostě jsem je chtěl. Za tu dobu jsem měl několik Levi’s-ek a trvám na tom, že jsou to opravdu kvalitní jeansy. Poslední dobou mě už přestávalo bavit platit kolem 2800 Kč za kalhoty. Pomalu jsem se proto přeorientovával na levnější značky, jako například Lee nebo Wrangler. Nedávno jsem si ale přečetl jeden článek a osvítila mě svůdná myšlenka. :-)

Nedávno jsem na nějakém nevýznamném webu narazil na diskuzi, kde hodně lidí útočilo na Windows Vista. To by mi tolik nevadilo, ale šlo o diskuzi na českém webu, která byla plná typického českého hlupáctví - tj. žádné argumenty, jen urážky.

Byl jsem o víkend opět v Londýně, pohyboval jsem se kolem stanic metra „Aldgate East“ a „Shadwell“ a velmi mě zarazilo, kolik zde bylo muslimů a vůbec lidí z dálného východu. Bylo to zvláštní, vůbec jsem si nepřipadal, že jsem v Evropě. Především mě v té části Londýna překvapilo, kolik tam bylo zahalených žen - muslimek. Nebo spíš, kolik jich zde bylo nezahalených - takové tu totiž široko daleko téměř nebyly.